|
Zdarec fšici zvědavci a pseudoblogátoři...učte se od amatéra Je tu poslední...hm..tuším..půlrok..nějak mrtvo, tož jsem se to rozhodla změnit! :)
Zdravím do fšech prdelákovic, kde jste roztrousený...popravdě..štve mě to, protože...no jen si to vemte...kolikrát do roka JÁ vás vidím? No? Teď se předveďte...! Houbeles, co? Možná tak tejden až dva za CELIČKEJ rok, jak je dlouhej. A že JE dlouhej! Věřte mi, vím, o čem mluvím. Ale zase na druhou stranu...je krásně neuvěřitelný, jak pevný pouto mezi náma všema je :o) Kamarádi na život, na smrt a na Helfštýn! :) To už stojí za to....
Ale to mě nějak ošlivě odpoutalo od mého původního, negativistického projevu...(asi nějaký nával sentimentu...holt..lidem v mých letech se to stává).
Víte, co mě ještě šíleně štve? Chci si pokecat s Radovánkem...a von musí tam a tam, a pak na něj vyletí šéfka a z pokecu je houbeles. Tak jdu dál...Makulenka...to je sluníčko, na tu momentálně nic nemám..  Majkl..no to ani nemluvit, protože se na konci našeho několikatihodinového rozhovoru po ICQ dozvím, že jsme si vlastně vůbec nic podstatného (ba kolikrát ani nepodstatného) neřekli. A víte proč? To je tak, když jeden odbíhá, druhý hraje hry, pak ten první čumí na filmy a seriály a ten další si jde pak lehnout....takže náš interval bývá tak 5 vět za jednu hodinu...slušné skóre, no ne?
A co třeba takový Vojtíšek? S mojí prdelkou máme žal dlouhý jak přistávací ranvej, a chtěli bychom jít popít....no jak to asik máme udělat, když bydlí každej na opačný straně republiky?? (zeměpisci prominou, ale co je u Prahy, to už je prostě druhej konec republiky, aspoň ve směru od Ostravy) Já bych OPRAVDU MOC CHTĚLA jít s Vojtíškem popít...co, popít? Aj sa ožrat!! Ale jak?
No všecko je to tak akorát na kopanec do řiti...
Jo, a víte co eště? Koprouši!! Podívejte se na ně, na ptáčky zpěváčky....Já...jejich vlastní krev..je vidím málem tak často, jak můj narozeninový dort. A TAKY bydlí na druhým konci republiky....dokonce by se dalo říct na třetím, páč je to ještě dál jak do Nymburka! Krucipísek děckááá :(
A stejně...i když vás pár žije v "přiměřené vzdálenosti", přičemž mám na mysli Moravu...tak to stojí taky za houbičkový výtrus, páč se vidíme stejně jen na tom Helfu 
Takže...závěrem...dámy a pánové..musíme s tím něco udělat..máte na výběr z tří možností: A) budem se snažit nějak (aspoň malililinko) spočetnit naše Helfštýnsko-brigádnicko-"freetimové" akce
B) najdem nějaké datum, nějaké lidi, co budou mít čas, nějaké vhodné místo a sejdem se i mimo hradní akce ( třeba i na hradní půdě ) anebo za C)...přestěhujme se všichni do nějaké vesnice a žijme v míru, lásce a spokojenosti, dokud všichni neumřeme! (Ehm..nerada to říkám, ale podmínkou pro to poslední, podtržené, je ten fakt, že se nebudete množit...jinak by to logicky ztrácelo smysl ) Ale vlastně....co to tu melu za piškoty...klidně se množte...ale raději jen s bližním svým...ono...jiank by to asi nedělalo dobrotu... :-D
Tak, dobrou noc Vietname, doufám, že jste si z tohoto povídání od Ofčí babičky něco vzali...a jestli opravdu vzali, tak to vraťte zpátky, nesnáším zloděje
Žijte v míru, Bohu berte sílu (tu najdete ale i v sýru) a myslete na mě, JÁ TOTIŽ MYSLÍM NA VÁÁÁÁÁS! :o)
|
Blog